V oblasti digitalizace už většina muzeí první zásadní krok udělala – přestala se jí bránit
Hodnocení semináře „Digitalizace fotografických sbírek“ pořádaného 26-27.11.2008 v Praze – článek, který se z technických důvodů nedostal do Věstníku AMG.
Z mnoha zdrojů, webové stránky Metodického centra pro informační technologie v muzejnictví (CITeM) nevyjímaje, je možné získávat přehršel, ba až téměř nezvládnutelnou záplavu informací o tom jak digitalizovat, co digitalizovat, na čem, s kým, méně již o tom proč a zač. Informace jsou to povětšinou teoretické a bez řádného podložení zkušenostmi z praxe mají jen omezenou platnost. Ve spolupráci s muzejními kolegy věnujícími se digitalizaci relativně déle jsme proto uspořádali dvoudenní sérii přednášek, prezentací, diskusí a exkurzí, jejichž hlavním tématem bylo digitální zpracování fotografických předloh. Zkušenými demonstrátory svých praktických zkušeností a zároveň i spoluorganizátory byli zaměstnanci Židovského muzea v Praze (zejména Martin Jelínek) a Národního technického muzea (především Magdalena Buriánková a Walter Schorge), kteří se postarali rovněž o profesionální servis v podobě připraveného konferenčního sálu a občerstvení.
Hned v úvodu se přihlášení účastníci postupně představili a hrdinně odhalili i některé slabiny digitalizačních snah v domovských institucích. Z úvodních vystoupení bylo zřejmé, že nedostatečné technické vybavení už mnohde není nejzásadnější překážkou. Tou se naopak stává nedostatek kvalifikovaného personálu, který by byl schopen rychle, přitom však odborně a kvalitně, digitalizovat rozsáhlé sbírkové fondy.
Podstatnou část dopoledního programu prvního dne zabral blok vzájemně provázaných prezentací Jana Hubičky z Muzea fotografie v Táboře, který na příkladech z bohaté praxe domovské instituce dokumentoval klíčové problémy při volbě vhodného skeneru, rozlišení a komprese při ukládání výsledného snímku.
Na něj navázal Štěpán Černohorský z AiP Beroun, seznamující účastníky semináře s návazností muzejní digitalizace na špičkovou bezkontaktní digitalizaci rukopisů a prvotisků v projektu Manuscriptorium. V odpoledním programu pak účastníci postupně navštívili jednotlivá digitalizační pracoviště Národního technického muzea a díky nevšední ochotě J. Hubičky si i prakticky vyzkoušeli skenování na stolním a filmovém skeneru v prostředí SW VueScan.
Druhý den začal teoretickými příspěvky pracovníků CITeM (Marie Kocinová & David Cigánek) k problematice metadatového popisu digitálních fotografií. K praktickým základům jsme se vrátili díky pojednání o precizním uložení skleněných negativů v Židovském muzeu (Martin Jelínek) a seznámení s množstvím práce a webových aplikací vytvořených na půdě České geologické služby (Pavel Bokr). Poté se opět chopil slova Jan Hubička, aby k informacím řečeným předchozí den doplnil vše podstatné ohledně datových formátů pro ukládání digitálních fotografií. V režii zástupců AiP Beroun Stanislava Psohlavce a Štěpána Černohorského se účastníci dověděli o způsobech archivace datových médií (tedy zejména CD-ROM) a mezinárodní spolupráci při digitalizaci historických dokumentů. Poslední zbytky času pak vyplnily informace o třech velkých mezinárodních projektech, do kterých je možné se se svými digitálními sbírkami zapojit (D. Cigánek) a o tom jak hodlá digitalizaci podporovat příslušný odbor Ministerstva kultury (Michal Janiš). Diskuse nad jednotlivými tématy, která se rozběhla při přestávce na občerstvení, neutichla ani v průběhu pěšího přesunu do centra Prahy. Zde bylo možné shlédnout dvě digitalizační pracoviště Židovského muzea a linku pro digitalizaci starých knižních fondů provozovanou firmou AiP Beroun v prostorách Národní knihovny v Klementinu.
Soudě nejen podle osobního dojmu, ale především podle ohlasů z pléna, můžeme akci považovat za skutečně vydařenou a přínosnou. Velký dík za její úspěch ovšem patří oběma spolupořadatelům – Národnímu technickému muzeu a Židovskému muzeu v Praze. Za CITeM pak lze jen doplnit, že tato akce jistě nebyla poslední svého druhu.
