Sochařská sbírka

Sochařskou sbírku Oblastní galerie Liberec utváří na tři sta děl. Je v ní zastoupeno několik solitérních dřevěných skulptur pocházejících z 15.–18. století, většinou neznámé datace a provenience. Jejich původ lze předpokládat v oblasti severočeského regionu. Evropské sochařství 19. a počátku 20. století představují bronzové plastiky pařížského sochaře Jacqua Gautiera, belgického sochaře Constantina Meuniera a velikána moderního sochařství Antoina Bourdella. Jeho Busta malíře Ingrese doprovází stálou expozici francouzského malířství 19. století. Největší část sbírky tvoří české umění 20. století. V sochařské sbírce jsou zastoupeni zakladatelé českého moderního sochařství Josef Václav Myslbek a Jan Štursa, představitelé meziválečných avantgard, stejně jako nejvýznamnější sochaří druhé poloviny 20. století. Sochařská sbírka je průběžně rozšiřována akviziční činností, která je spjata s charakterem sbírky a výstavním programem galerie. Někteří sochaři jsou svými obrazy, kresbami a grafikami zastoupeni rovněž v ostatních sbírkách galerie.

Sbírka kresby

Sbírka kresby Oblastní galerie Liberec čitá více než tři tisíce děl. Lze ji rozčlenit na tři základní okruhy – práce německých umělců působících v Čechách a takzvaných pražských Němců z období 1850–1938, ukázky z kreslířské tvorby českých umělců 20. století a práce výtvarníků žijících v regionu. Od sbírky grafiky se sbírka kresby oddělila v roce 1983. Její základ tvoří soubory převedené ze sbírky Severočeského muzea v Liberci – například téměř tři sta padesát kreseb z pozůstalosti Augusta Brömseho, početná kolekce z pozůstalosti Erwina Heftera nebo kresby Augusta Pettenkofena pocházející dokonce ze sbírky Heinricha Liebiega. Kromě dalších převodů uměleckých děl z jiných institucí, z nichž lze ještě zdůraznit převod celé pozůstalosti rodiny Führichů z Městského muzea v Chrastavě roku 1968 nebo významný převod kreseb německých autorů z galerie v Ostrově nad Ohří v roce 1986, se sbírka obohatila o významná díla i vlastními nákupy. Převážně v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století proběhla snaha doplnit sbírku o kresby českých autorů 19. století, takže lze objevit některá díla Mikoláše Alše, Aloise Bubáka, Bedřicha Hawranka, Antonína Mánese, Josefa Navrátila, Augusta Piepenhagena nebo Františka Ženíška. Zrovna tak galerie v tomto období rozšířila okruh svého zájmu o originální ilustrace knih pro děti i dospělé. Ze zastoupených děl a autorů lze zmínit ilustrace pro děti Dagmar Berkové, Mirko Hanáka (námětově orientovaného na českou přírodu a lesní zátiší), Vlastimila Radu a jeho humoristické perokresby a slavné ilustrace Zdeňka Smetany k pohádkám Z mechu a kapradí. V současnosti se však sbírka těmito směry nerozrůstá.

Sbírka grafiky

Oblastní galerie Liberec spravuje rozsáhlou sbírku grafických listů čítajících na dvacet tisíc děl. Jádro grafické sbírky tvoří početné soubory starých tisků, počínaje ukázkami děl mistrů renesance až po práce grafiků 19. století. Ve sbírce jsou zastoupeny práce převážně německých, nizozemských a francouzských autorů. Za zmínku stojí kolekce tisků významného grafika období manýrismu Jacquese Callota (1592–1635) nebo cyklus Malé pašije renesančního mistra Albrechta Dürera (1471–1528). Kromě prací uvedeného charakteru a provenience sbírka obsahuje i kvalitní průřez tvorbou českých grafiků 20. století, který představuje druhou významnou část sbírky. Galerie se například může pochlubit téměř kompletním grafickým dílem Maxe Švabinského (1873–1962). V období před druhou světovou válkou, kdy sbírka ještě náležela Severočeskému muzeu v Liberci, znamenal nejvýznamnější obohacení odkaz jabloneckého lékaře Antona Randy roku 1918, jehož sbírka čítala více jak 1 600 grafických listů. Ten svoje sběratelské aktivity v oblasti grafiky soustředil právě na práce starých německých, francouzských a nizozemských mistrů.

Po druhé světové válce se sbírka rozrostla o konfiskáty, především díla německých umělců působících v Čechách 19. a 20. století. V padesátých letech 20. století se sbírka rozrůstala jen skromně. Díky darům Ministerstva školství a Ministerstva kultury, Krajského národního výboru, ale i nákupům samotné galerie došlo k rozšíření sbírky o práce nízké kvality a poplatným době svého vzniku. V šedesátých letech 20. století se galerie soustředila na získávání děl soudobých autorů, a proto se v této době uvážlivými nákupy sbírka obohatila o práce například Jiřího Anderleho, Jiřího Balcara, Jiřího Johna, Jana Koblasy, Zbyňka Sekala, Aleše Veselého a jiných. Rovněž prostřednictvím převodů a darů Ministerstva školství a Ministerstva kultury došlo k získání grafických listů předních výtvarníků (Olga Čechová, Čestmír Kafka, Jan Krejčí, Květa Pacovská, Naděžda Plíšková, Adriena Šimotová a jiní).

V současné době se akviziční činnost soustřeďuje na mapování tvorby grafiků střední generace (František Hodonský, Zdeněk Mézl, Ondřej Michálek, Berenika Ovčáčková, Lenka Vilhelmová) a na doplnění kolekce reprezentující grafické dění v šedesátých letech 20. století (Čestmír Janošek, Radoslav Kratina, Jan Kubíček, Vladislav Mirvald, Lubomír Přibyl, Bohuslav Reynek, Miloš Ševčík). Vedle toho je rovněž sbírkový fond doplňován o práce regionálních autorů jakými jsou například Václav Benda, Roman Karpaš nebo Jan Měřička. Dalším okruhem, který se v současnosti rozrůstá jen sporadicky, je dílo německých grafiků žijících v českém prostředí v první polovině 20. století (Walther Klemm).

Na konci roku 1983 došlo ke změně číslování řady grafiky. Novější akvizice získaly prefix Gr, od původního G bylo upuštěno. Tato část podsbírky grafiky je digitalizovaná a zpřístupněná v registru.

Sbírka obrazů

Sbírka obrazů Oblastní galerie Liberec čítá na dva tisíce děl. Na základě datace ji lze rozdělit do tří okruhů: staré umění 16.–18. století, umění 19. století a umění 20. století. Sbírku starého umění lze dále rozčlenit podle místa původu na českou a evropskou malbu 16.–18. století. V kolekci české malby je zastoupená malba z období vrcholného (Petr Brandl, Václav Vavřinec Reiner) i doznívajícího baroka (Jan Vojtěch Angermayer, Jan Kašpar Hirschely), rokoka a klasicismu (Norbert Grund, František Xaver Procházka a rodina Hartmannů) a regionální malba rozvíjející barokní tradici v zlidovělé formě. Tato sbírka jako celek zdaleka nepředstavuje kompletní náhled na dané období, přesto však dva její obrazy jsou trvale vystaveny ve stálé expozici české barokní malby v Národní galerii v Praze. Evropská malba 16.–18. století je zastoupena kromě nemnoha solitérů italské a jiné provenience především kolekcí nizozemské a holandské malby. Kolekce vznikla v šedesátých letech 20. století a je zpracována v katalogu v české a anglické jazykové verzi. Za všechny autory tzv. „malých mistrů“ lze uvést jména Jan Davidsz de Heem, Jan Fyt, Thomas Heeremans a Jan Jansz van de Velde.

Sbírka 19. století zahrnuje díla české, francouzské, německé (včetně malířů spjatých s regionem jako byli Ernst Gustav Doerell, Josef von Führich nebo Jacob Ginzel), polské a rakouské provenience. Obrazový fond českého malířství 19. století nevypovídá o všech vývojových fázích tohoto období, nicméně obsahuje vedle několika významných jmen (Václav Brožík, Julius Mařák) také výrazné monografické soubory (August Bedřich Piepenhagen, Wilhelm Riedel).

Německé a rakouské malířství 19. století patří ke kmenovým sbírkám galerie díky odkazu Heinricha von Liebiega. V počtu přibližně dvě stě děl je zachyceno v katalogu v české a německé jazykové verzi. Větší soubory rakouských malířů (Eugen Jettel, August Pettenkofen, Franz Rumpler) doplňují vývojově vyrovnané ukázky německého malířství (například mnichovský biedermeier reprezentuje Carl Spitzweg, realistickou malbu Wilhelm Leibl, romanticko-realistickou Max Haushofer, Gabriel von Max a secesní Walter Leistikow).

Francouzská krajinomalba 19. století pochází, stejně jako předešlá kolekce, z Liebiegova odkazu. Tvoří ji obrazy barbizonské školy a soubor děl Eugena Boudina, přímého předchůdce impresionismu (největší konvolut tohoto malíře mimo francouzské sbírky). Celý soubor třiceti dvou děl je zpracován v česko-francouzském katalogu. Sbírka 20. století je nejrozsáhlejší, tvoří ji na tisíc dvě stě děl. Můžeme ji rozdělit do tří okruhů: české malířství 20. století, českoněmečtí malíři působící v Čechách v období před rokem 1945 (kolekce děl tzv. pražských Němců, např. August Brömse, Max Kopf a němečtí malíři sdružení kolem Metznerbundu a Octobergruppe; zde vyniká početný soubor Erwina Müllera) a regionální malířství po roce 1945 (Václav Benda, Jiří Dostál, Josef Jíra, Vladimír Komárek, Rostislav Zárybnický). Akvizice do roku 1974 jsou zpracovány v katalogu.

České umění 20. století je chloubou galerie, protože obsahuje reprezentativní průřez všemi hlavními uměleckými směry i uměleckými osobnostmi tohoto období. Impresionismus je zastoupen vývojově významným obrazem Antonína Slavíčka, dále autory Antonínem Hudečkem, Milošem Jiránkem, Václavem Radimským a dalšími. Symbolismus je zastoupen početnějším souborem prací Jana Preislera a solitérními díly Jana Zrzavého a Josefa Váchala. V rámci expresionismu vyniká Josef Čapek, Bohumil Kubišta, Bedřich Feigl, Georg Kars, Willi Nowak, Otakar Nejedlý, aj. Kubismus je představen obrazy významných umělců, jako např. Bohumil Kubišta, Antonín Procházka a Vincenc Beneš, početná kolekce patří Emilu Fillovi. Surrealismus reprezentují početné soubory Aloise Wachsmana, Františka Janouška, Františka Muziky a Josefa Šímy, po jednom díle jsou zastoupeni Toyen a Jindřich Štýrský. Velmi dobře jsou zastoupená čtyřicátá léta 20. století (skupina Sedm v říjnu a Skupina 42). Šedesátá léta 20. století připomínají obrazy Václava Boštíka, Radoslava Kratiny, Mikuláše Medka a Stanislava Podhrázského.

Uvolnění politického klimatu v devadesátých letech 20. století se odrazilo i v akviziční činnosti. Jestliže se v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století zájem soustřeďoval především na regionální umění, tak právě v devadesátých letech 20. století se postupně rozšířil na díla významných osobností v celostátním měřítku, jako jsou např. Vladimír Kokolia, Stanislav Kolíbal, členové Klubu Konkretistů, členové skupiny Tvrdohlaví a další.

Jednou z povinností galerie je mapování tvorby autorů žijících v liberecké oblasti. Úspěšně se snaží o získání prací, které by zpětně dokumentovaly vývoj i o zastoupení současného umění regionu ve sbírce. Průřez tvoří větší či menší kolekce kreseb mnoha autorů. Vedle již zmíněných německých umělců působících v Čechách lze jmenovat Jara a Alexe Berana, Jiřího Dostála, Jaroslava Klápštěho, Dalibora Matouše, Vlastu Matoušovou, Jiřího Nepasického, Františka Pavlů, Karla Vika, Viktora Vorlíčka nebo Rostislava Zárybnického.